Zaslíbení pokoje

Zaslíbení pokoje

Potřebuješ pokoj – mít odpuštění nebes, pokoj a lásku v sobě. Nelze ho koupit za peníze, nelze ho získat rozumem, nelze k němu dospět moudrostí; nemůžeš doufat, že si ho opatříš vlastním úsilím. Bůh ti ho však nabízí jako dar „bez peněz a bez úhrady“ (Izajáš 55,1). Je tvůj, vztáhneš-li jen ruku a uchopíš jej. Pán praví: „Jsou-li vaše hříchy jako šarlat, zbělají jako sníh, jsou-li rudé jako purpur, budou jako vlna.“ (Izajáš 1,18). „Dám vám nové srdce a nového ducha dám do vašeho nitra.“ (Ezechiel 36,26).

Vyznal jsi své hříchy a tvé srdce je odmítlo. Rozhodl ses odevzdat se Bohu. Jdi tedy k němu a žádej ho, aby smyl tvé hříchy a dal ti nové srdce. Důvěřuj mu, že to učiní, poněvadž to slíbil. Za svého pozemského života nám Ježíš dal následující naučení: jestliže nám Bůh slíbil nějaký dar a my pevně věříme, že nám jej dá, pak se stal naším vlastnictvím. Ježíš uzdravoval lidi a léčil jejich nemoci, když věřili v jeho moc. Pomáhal jim ve věcech, které mohli vidět na vlastní oči, a získával tak jejich důvěru v sebe, že jim pomůže ve věcech, které nemohou vidět – vedl je k víře ve svou moc odpouštět hříchy. Jasně to řekl při uzdravení ochrnutého muže: „Abyste však věděli, že Syn člověka má pravomoc odpouštět na zemi hříchy …“ Tu řekne ochrnutému: „Vstaň, vezmi své lůžko a jdi do svého domu.“ (Matouš 9,6). Podle apoštola Jana byly Kristovy zázraky zaznamenány proto, abychom mohli uvěřit, že Ježíš byl zaslíbeným Spasitelem (Jan 20,31).

 

Spolehnout se na jeho zaslíbení

Tato biblická zpráva o uzdravení nemocného Ježíšem, nás učí tomu, jak my máme věřit ve Spasitele, aby nám odpustil hříchy. Všimněme si příběhu o ochrnutém v Bethesdě. Trpící ubožák byl bezmocný; již třicet osm let dobře nepohnul svými údy. A přesto mu Ježíš přikázal: „Vstaň, vezmi své lůžko a choď.“ Tento nemocný člověk mohl namítnout: „Pane, když mne uzdravíš, tak Tě poslechnu.“ On se však plně spolehl na Krista: uvěřil, že je uzdraven, a okamžitě podle toho jednal. Zvedl se ze země a chodil! Bůh mu dal moc vykonat jeho příkaz. Byl uzdraven.

Jako hříšník jsi na tom podobně. Nemůžeš odčinit hříchy, které jsi spáchal, nemůžeš změnit své srdce a stát se vlastní silou svatým. Bůh však slibuje, že to vše pro tebe učiní skrze Krista. Musíš věřit v toto zaslíbení. Vyznáš své hříchy a odevzdáš se Bohu. Chceš sloužit Bohu. Učiníš-li to, splní Bůh právě tak jistě své zaslíbení. Věříš-li zaslíbení – věříš-li, že je ti odpuštěno a že jsi očištěn – Bůh to vykoná. Jsi uzdraven, právě tak jako Kristus dal ochrnutému sílu, aby chodil, když chorý uvěřil, že byl uzdraven. Je to tak, věříš-li tomu.

Nečekej, až pocítíš, že jsi uzdraven, nýbrž řekni hned: „Věřím; je to tak, ne protože to cítím, nýbrž protože to zaslíbil Bůh.

Nepatříte sobě, byli jste draze vykoupeni. „Víte, že jste … byli vykoupeni ne pomíjejícími věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž drahou krví Krista jako beránka bez vady a bez poskvrny.“ (1. list Petrův 1,18.19). Tím, že jsi prostě uvěřil Bohu, začíná ve tvém srdci nový život z moci Ducha svatého. Jsi jako dítě zrozené v rodině Boží a Bůh tě miluje tak, jak miluje svého Syna.

 

Přijď takový, jaký jsi

Teď, když ses odevzdal Ježíši, neodděluj se od něho. Každý den si připomínej: „Jsem Kristův, jemu jsem se zasvětil.“ A pros ho, aby ti dal svého Ducha a uchoval tě svou milostí. Protože ses odevzdal Bohu a uvěřil jsi, že ses stal Božím dítětem, můžeš žít v jeho trvalé přítomnosti. Apoštol Pavel nás vybízí: „Když jste tedy přijali Krista Ježíše, Pána, pak v něm žijte…“ (Koloským 2,6).

Někteří lidé mají pocit, že se musí nejprve prokázat nějakou zkušební lhůtu, ve které budou žít ctnostným životem. Smějí však žádat o požehnání Boží již nyní. Potřebují milost Boží, Ducha Kristova, aby jim pomohl v jejich slabostech, neboť jinak nemohou odolávat zlu. Ježíš však chce, abychom k němu přišli takoví, jací jsme: hříšní, bezmocní, závislí. Smíme k němu přijít se všemi svými slabostmi, se svými hloupými nápady, se svou hříšností a sklonit se v lítosti před jeho tváří. Dá nám prožít záblesk své slávy, s láskou nám ováže rány a zbaví nás každé nečistoty a přirozené touhy po hříchu.

Tisíce lidí odmítají uvěřit tomu, že by jim Ježíš mohl odpustit jejich viny. Neberou Boha za slovo. Výsadou všech, kdo souhlasí s podmínkami, je vědět, že odpuštění se štědře vztahuje na každý hřích. Přestaň pochybovat, že zaslíbení Boží jsou určena i pro tebe! Jsou pro každého kajícího přestupníka. Síla a milost je nám udílena skrze Krista a andělé je přinášejí každému věřícímu člověku. Nikdo není tak hříšný, aby nemohl najít sílu, čistotu a spravedlnost v Ježíši, který zemřel za všechny. Kristus čeká, aby z hříšníků sňal jejich poskvrněná, nečistá roucha a oděl je v bílá roucha své spravedlnosti. Bůh si přeje, abychom žili, ne abychom zemřeli.

Pohleď vzhůru, ty, kdo pochybuješ, kdo jsi zmalomyslněl! Ježíš žije a je naším prostředníkem. Děkuj Bohu za to, že dal svého drahého Syna, a pros ho, aby za tebe nezemřel nadarmo. I dnes tě zve Duch svatý. Jdi k Ježíši s celým svým srdcem a můžeš ho žádat o požehnání.

Čteš-li Boží zaslíbení, všimni si, že vyjadřují nevýslovnou lásku a milosrdenství. Velké srdce Věčné lásky lne k hříšníkovi bezmezným soucitem. Spolehni se na to, že v Kristu „… máme vykoupení skrze jeho krev – odpuštění našich provinění…“ (Efezským 1,7). Ano, věř jen, že Bůh je tvým pomocníkem. Chce znovu vytvořit svůj Božský obraz v člověku. Přistup tedy k němu s pokáním, vyznej své hříchy a On na tvou modlitbu odpoví. Zahrne tě milosrdenstvím a dá ti prožít odpuštění. Pak pocítíš pokoj, který přesahuje tento svět a dotýká se nebes.

 

 

Obsah převzatý z knihy Cesta ke Kristu od Ellen G. Whiteové