Úleva od stresu

Úleva od stresuKdysi bývalo zvykem, že televizní stanice těsně po půlnoci zahrály státní hymnu a ukončily vysílání. Dnes už tomu tak není. Dokonce i brzké ranní hodiny jsou vyplněny televizními programy. Každý, kdo je v tuto chvíli vzhůru, se může nechat bombardovat nekonečnými zprávami, předpověďmi počasí nebo teleshoppingem propagujícím kdovíjaké hračičky, o jejichž existenci do té doby neměl ani potuchy, natož aby je potřeboval. Obchody jsou otevřeny nonstop dokonce už i v malých městech. Stále intenzivněji pociťujeme, že žijeme ve světě fungujícím 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.

Pracovní doba je nabitější než kdy předtím. Zaměstnanci běžně řeší vícero úkolů najednou. Dokonce i při jízdě autem můžete někomu zavolat nebo přijmout hovor, napsat SMS svému strýci na opačném konci zeměkoule, zjistit ceny akcií, mít přehled o nejaktuálnějších zprávách, zjistit výsledek domácího fotbalového zápasu a stahovat hudbu nebo videa na telefonu či tabletu.

Většině z nás se osmihodinová pracovní doba protáhla na téměř celý den. Práce, obchod a svět se derou do našich domovů všech sedm dní v týdnu. Ale dříve nebo později si uvědomíme, že potřebujeme odpočinek – ne přímo úplnou nečinnost, ale alespoň změnu tempa. Potřebujeme obrátit pozornost od nekončících starostí o svoji práci nebo budoucnost k věcem nadčasovým a věčným. K věcem tak důležitým, jako je láska, rodina a naše místo ve vesmíru. Sokrates řekl: „Neprozkoumaný život nestojí za to žít.“ Stále častěji zjišťujeme, že nám smysl života uniká. Pracujeme a plánujeme, za něco bojujeme a něco získáváme, ale za jakým účelem? Dokud se necháme hypnotizovat proudem informací, které zaplňují ovzduší jako neviditelný smog, nebudeme se moci zastavit a přemýšlet o životně důležitých otázkách.

Došlo to tak daleko, že dokonce i tisk orientovaný na finance a ekonomiku (jako třeba Wall Street Journal) volá po – návratu k sobotě. Mollie Ziegler Hemingway ve vydání z 15. června 2007 v článku „Úpadek soboty“ píše: „Odvrácenou stranou prosperity, kterou zažíváme, je ztráta dne odpočinku kvůli dalšímu dni konzumu. Tempo ekonomiky a nové technologie poskytují ohromné možnosti, v jejichž důsledku se však přestáváme zajímat o rodinu, náboženství a odpočinek.“

V čem tedy „sobota“ spočívá? Sobota je záchranným kruhem, který dokáže odvrátit následky současné zahlcenosti informacemi a z ní vyplývající úzkostné stavy. Poskytuje úkryt, odpočinek, oddech od stálé činnosti a nekonečného sledování zpráv.

V Bibli se dočítáme, že Bůh vetkal naši potřebu odpočinku do samotné struktury soboty: „Bůh sedmý den požehnal a posvětil ho, protože v něm přestal s veškerým svým dílem, které Bůh stvořil a učinil.“ (Genesis 2,3) Tím, že odpočinul od veškeré své práce, dal člověku nepřehlédnutelný příklad.

V jednom z deseti přikázání Bůh říká: „Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. …“ (Exodus 20,9.10). Všimněme si, že text neříká: „Pracuj šest dní ze sedmi a jeden den odpočívej.“ Bůh výslovně označuje dnem odpočinku sobotu – sedmý den.

Sobota, nebo neděle: záleží na tom?

Někdo možná namítne, že sobota byla dána na Sinaji pouze Židům. Ale pokud by to byla pravda, pak by ostatní přikázání – jako „Nezabiješ!“ a „Nebudeš krást!“ – platila také jen pro Židy. Někteří jste možná slyšeli, že Ježíšova smrt na kříži zákon zrušila. Znovu by to znamenalo, že můžeme zabíjet a krást – tomu však nikdo nevěří! Někdo vám vysvětloval, že světí neděli z úcty k Ježíšovu vzkříšení – ale v Bibli neexistuje žádný příkaz, který by nařizoval, aby sobota (sedmý den) byla přesunuta na neděli (první den). Takže který den máme světit?

To záleží na tom, koho považujete v této otázce za největší autoritu – zda Bibli, nebo církev a její tradice. Od doby reformátorů byla Bible chápána jako jediná autorita ve všech oblastech křesťanského učení. Ve všech stoletích však měl Bůh skupiny lidí, kteří ho věrně chválili v biblickou sobotu, a to i v dobách, kdy jim to přinášelo pronásledování. Ježíš svým následovníkům kladl na srdce, ať „pamatují“ na jeho smrt. V Jeho slovech nacházíme pozoruhodnou paralelu ke znění Desatera, v němž je uvedeno: „ ,Pamatuj na sobotní den, …“. Při bližším zkoumání dne odpočinku zjistíme, že jediným dnem, který Ježíš strávil celý v hrobě, byla sobota. Ježíšova smrt zachovávání soboty spíše potvrzuje, než ruší. Tak jako Bůh v sedmý den týdne stvoření odpočinul od svého stvořitelského díla, Ježíš odpočinul sedmý den od svého vykupitelského díla.

Mnozí lidé chápou poslušnost Božích přikázání – nebo pravidel – jako omezování, přestože v jiných oblastech života pravidla dobrovolně dodržujeme, abychom se vyvarovali nebezpečí a žili v pohodě. Boží přikázání, včetně soboty, nám přinášejí užitek. V prvním století našeho letopočtu byla sobota zatížena četnými omezeními, a proto se stala břemenem. Ježíš opakovaně zdůrazňoval, že „sobota byla učiněna pro člověka, ne člověk pro sobotu“. Sobota není nějaký týdenní rituál, který si na nás Bůh vynucuje, naopak je to odpočinek šitý člověku na míru.

Ptáte se: „Ale proč mám odpočívat v sobotu, a ne v neděli, nebo třeba v úterý?“ Vzpomínáte si na příběh o stvoření z knihy Genesis, ve kterém se uvádí, že „Bůh sedmý den požehnal a posvětil …“? Co je myšleno tím „posvěcením“? Když se Mojžíš přiblížil k hořícímu keři, stál na svaté půdě (viz Exodus 3,1–5). Co ale udělalo ten kousek pusté pouště „svatým“? Byla to Boží přítomnost. Bůh posvěcuje sobotu tím, že je v ní výjimečným způsobem přítomen.

„Tak moment,“ můžete namítnout: „Není snad s námi Bůh každý den?“ Samozřejmě, to je pravda. Jenže je také pravda, že Bůh je všudypřítomný, a přesto si Mojžíš nemusel zouvat boty všude, ale pouze u hořícího keře. Stejně tak je tomu v sobotu – i u hořícího keře byl Bůh přítomen jiným, výjimečným způsobem. Ti, kteří oddělí sobotu, sedmý den, od ostatních dnů, aby si odpočinuli od svých každodenních aktivit a se svou rodinou se setkali s Bohem, zakusí neobyčejné požehnání plynoucí z této jedinečné Boží přítomnosti.