Pravá kniha v pravý čas

Pravá kniha v pravý časKdyž mi tu knihu dala do ruky, vzal jsem si ji jen velmi neochotně. Neměl jsem v úmyslu si ji přečíst, přesto jsem ji ze slušnosti přijal a poděkoval. Samozřejmě jsem té ženě neřekl, že mám v plánu vyhodit knihu hned, jak přijdu domů. Usmála se, ještě jednou mě pobídla, abych si knihu přečetl – a to bylo vše. Ujistil jsem se, že vidí, jak si ji dávám do batohu, a odjel jsem na kole pryč.

To se mi stalo před 20 lety a jsem vděčný, že si tato kniha nikdy nenašla cestu do koše, ale nějakým způsobem skončila v mé knihovně – na té nejnižší poličce. Stála tam více než rok, zanedbaná a zapomenutá.

Život má ale nadání nás neustále překvapovat, že? Daný stav věcí se může velmi rychle a nečekaně obrátit o 180 stupňů. Autonehoda. Finanční krize. Smrt milovaného člověka. Návštěva lékaře. Zlomené srdce. Může to být cokoliv. V jednom okamžiku se všechno zdá být dobré a v pořádku – a v následující chvíli se změní.

Já bych to měl vědět – mně se to totiž stalo. A stejně jako ty jsem viděl, jak se to stalo i mnoha dalším lidem. Když se věci v našem životě znenadání změní a my se ocitneme v nejistém a cizím prostředí, velmi rychle se pro nás může stát náš vlastní život utrpením. U mě bylo příčinou zlomené srdce. Ušetřím tě detailů… Ale pokud jsi to zažil na vlastní kůži, víš, že básnický výraz „zlomené srdce“ ani náznakem nepopisuje tu hloubku a temnotu toho, co se děje. Pochyby, nejistota, odmítnutí a mnoho dalších pocitů se navzájem mísí a sílí tam, kde dříve byla důvěra, smysl života a štěstí.

Pro mě, většinou pozitivního a bezstarostného člověka, bylo zlomené srdce něco zcela paralyzujícího. Prostě jsem se společensky a citově uzavřel. Deprese – to bylo slovo, které jsem už slyšel. Nikdy předtím jsem však depresi nezažil – a teď mi klepala na dveře. Díval jsem se do zrcadla a sotva jsem rozpoznal tu tvář, která se dívala zpátky na mě. Přemýšlel jsem nad tím, zda má skutečně cenu žít takový život. Koneckonců, pokud se všechno může pokazit tak nečekaně a rychle, jak bych se mohl ještě někdy cítit v bezpečí?

Jednoho dne jsem se přistihl, jak apaticky zírám na  svou knihovnu. Moje oči bloudily po titulech knih. A v tu chvíli jsem ji uviděl – tu knihu ze spodní poličky. Zdálo se, jako by mi něco říkalo: „Vezmi ji z té poličky.“ Instinktivně jsem odolal, protože jsem tak nějak věděl, co je to za knihu, ale ten pocit neustával. A i když jsem sám sobě nemohl uvěřit, vzal jsem ji do ruky.

Věděl jsem, o čem tahle kniha bude. Nebo nevěděl?

Jak se ukázalo, nevěděl. Ani trochu. Tvrzení, že tato kniha převrátila můj svět vzhůru nohama (anebo přesněji řečeno – postavila ho nohama na zem), by nebylo úplně výstižné. Považoval jsem se za dostatečně informovaného a vnímavého člověka, ale tato kniha mě opravdu překvapila. Nemohl jsem přestat ve čtení. Je možné, že bych se v tolika věcech, kterým jsem dosud věřil, tak hodně mýlil? Moje krátká a čestná odpověď byla – ano, je to možné.

Co to tedy bylo? Co bylo v té knize? Proč jsem se vlastně zdráhal přečíst tu knihu už dříve? No, byla to náboženská kniha. Aha, vím, co si teď mnozí z vás myslí. Pravděpodobně vám naskakují úplně stejné myšlenky jako mně, když jsem tu knihu prvně dostal do rukou. Ne, nemám nezájem. Děkuji, ale ne. Stejně jako mnoho jiných lidí, i já jsem byl ovlivněn vším tím „zkaženým náboženstvím“ ve světě. Náboženstvím spjatým s politikou, násilím, nečestností a ignorancí. Nechtěl jsem se na tom nijak podílet. Kdo by se mi mohl divit? Nebo tobě?

Ale je to skutečně všechno jenom zlé? Co když je tam někde něco lepšího? Co když Bůh není takový, jak ho představilo toto zkažené náboženství? Co když je Bůh důvěryhodný, moudrý a nádherný? Co když byly dějiny lidstva z velké části jen konfliktem ohledně toho, jaký Bůh opravdu je? Co kdyby tu byly skutečně dobré důvody pro víru v opravdu dobrého Boha?

Možná jsem, stejně jako ty, nebyl schopný vidět náboženství jako něco užitečného a měl jsem o něm pochybnosti. Byl jsem oprávněně skeptický vůči všem těm různým náboženstvím a věřícím, avšak tato kniha vylíčila úplně jiný obrázek. Byla velmi působivá a zajímavá. Nemohu to nijak popsat; byla tak odlišná a – překvapivě – důvěryhodná.

Během toho, co jsem knihu četl, začínal svět vypadat větší a pochopitelnější, než jsem si dříve myslel. Můj život dostal také větší význam a smysl. Pocit zlomeného srdce začal ustupovat a vysvitla nová, svěží naděje, která začala svým laskavým světlem osvěcovat všechno kolem mě. Co když je Bůh tak dobrý, jak tvrdí tato kniha? To by změnilo úplně všechno – včetně mě.

Kouzlo však spočívalo v tom, že jsem byl ochotný naslouchat vyprávění o Bohu a náboženství prostřednictvím svých „nových uší“. Proč? Jednoduše proto, že tolik věcí, ke kterým jsem byl až do této chvíle veden, abych jim věřil, byly naprosto mylné. Zjistil jsem například, že:

  • Existuje mnoho dobrých důvodů k víře v Boží existenci a v Jeho dobrotu.
  • Bůh je láska, a to v tom nejkrásnějším a nejhlubším smyslu, jaký si lze představit.
  • Bůh je naprosto spravedlivý a moudrý. Není to vládou posedlý diktátor, jak ho mnozí líčili.
  • Názor či představa, že Bůh některé lidi posílá na místo plné muk a utrpení, zvané peklo, aby tam věčně trpěli, je strašná (a děsivá!) lež.
  • Veškeré utrpení a bolest na světě, ačkoliv bývají často sváděny na Boha, tu nejsou Jeho vinou či selháním.
  • Dávná proroctví předpověděla s neuvěřitelnou přesností moderní a nestabilní stav světa.
  • Chybně směrovaná a manipulativní náboženství jsou možná tou největší překážkou pro správné pochopení a uznání Boha.
  • Moje vlastní země, USA, hraje v dějinách této Země jak velmi pozitivní, tak i smutně negativní roli.

Kniha, o které mluvím, obsahuje toto vše a ještě mnohem více. Proměnila celý můj život. Neuplyne den, kdy bych nebyl vděčný, že nikdy neskončila v koši. Nějakým způsobem si našla cestu na moji poličku a čekala na ten správný okamžik. Kdoví, možná, že teď je zrovna ta správná chvíle i pro tebe. Víra a láska k Bohu, na rozdíl od vězeňských pout, nejsou něčím, co může být někomu vnuceno. Musí přijít ten správný čas. Mysl a srdce musí být odemčené a otevřené. Tyto dveře však mohou být odemčeny pouze zevnitř. Jde o osobní rozhodnutí každého jednotlivce… U Boha to ani jinak nejde…

Později jsem našel ženu, která mi před rokem tuto knihu dala. Ve chvíli, kdy mě spatřila – ještě než jsem stačil otevřít ústa – nějak poznala, že jsem její knihu četl. Usmál jsem se, objal ji a poděkoval. Opětovala úsměv. Slza, která jí stékala po tváři, prozrazovala, že chápala, co se v mém životě stalo. Řekla mi, že i ona tu knihu dostala. Její život, stejně jako můj, se díky ní neuvěřitelně změnil – a změnil se k lepšímu. Ona knihu jen předala dál…

A já teď dělám totéž.

Ale – málem bych ti zapomněl říct, jak se ta kniha jmenuje! Jmenuje se Velký spor věků.

Je teď ta správná chvíle pro tebe? Doufám, že ano – a modlím se za to.