Mýty o pekle

Mýty o pekle

Pro většinu lidí je peklo prostě jen slovem o pěti písmenech, které mu připomíná protivné troubení aut v dopravní zácpě. Jiní si pod slovem peklo vybaví obrázek nekonečného ohně v podsvětí připraveného pro hříšníky, jak jim to bylo kdysi řečeno na hodině náboženství. Jak strašně byl pokřiven obraz Božího charakteru! Mnoho lidí se nemůže vyrovnat s tím, že by milující Bůh byl schopen trestat lidi po celou věčnost.

Jak naložíme s touto děsivou představou pekla? Vytěsníme ji – stejně jako Pána Boha –, abychom měli klid? Nebo se budeme utvrzovat v přesvědčení, jak je Bůh mstivý a nemilosrdný? A co když se všechny ty povídačky o pekle mýlí…

Obraz pekla v Bibli

Je zajímavé, že Bible se o „peklu“ moc nezmiňuje. Dává pouze informaci o jeho původu a umístění a naznačuje, jak bychom o pekle měli uvažovat. V Matoušově evangeliu 13,49.50 jsou zapsána Ježíšova slova: „Tak tomu bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé zprostředka spravedlivých a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“ Podle tohoto biblického verše (a podle mnoha dalších, viz např. Matouš 25,31–41 nebo 2. list Petrův 3,3–7) se plameny pekla objeví až v souvislosti s událostmi konce světa. Nikdo nehoří v pekle právě teď.

Apoštol Petr podává zprávu o tom, kde bude peklo umístěno. Když mluví o konci světa, říká: „Pánův den přijde jako zloděj v noci. V něm nebesa s rachotem pominou, prvky se žárem uvolní a země a její činy budou spáleny.“ (2. list Petrův 3,10) Prorok Sofoniáš předpovídá: „… Ohněm jeho žárlivosti bude strávena celá země, ano, náhlý konec učiní se všemi obyvateli země.“ (Sofoniáš 1,18) Z těchto veršů je patrné, že peklo není nějaká obrovská ohnivá propast ve středu země; spíše je zde vykreslen obraz ohně hořícího na povrchu země, jehož plameny zachvátí celou zemi.

Nejdůležitější poznatek, který nám pomůže pochopit myšlenku pekla, nacházíme ve známém textu Jan 3,16: „Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Ježíš zde uvádí, že jeho následovníci budou žít věčně. A ti, kdo odmítli Boha, život ztratí. Ale ani tito lidé, kteří nezískají věčný život, se nemohou navždy zmítat v plamenech.

Budou hořet pouze do té doby, než všechno definitivně shoří. Prorok Malachiáš k tomu uvádí: „Neboť hle, přichází den planoucí jako pec a všichni domýšlivci i všichni, kdo páchají ničemnost, se stanou strništěm. Ten přicházející den je spálí, praví Hospodin zástupů…“ Prorok zde doslovně popisuje naprosté zničení zlých lidí. A pokračuje: „Pošlapete ničemy, ano, budou popelem pod chodidly vašich nohou v den, který já učiním, praví Hospodin zástupů.“ (Malachiáš 3,19.21) V plamenech pekla nebudou zničeni pouze ti, kdo odmítli Boží lásku a milost, ale také satan a jeho zlí andělé (viz Matouš 25,41 a Zjevení 20,10). Bůh se rozhodl všechny síly temnoty zcela zničit, nejenom je potrestat vhozením do věčně hořící jámy v nitru země!

A co texty v knize Zjevení 14,11 a 20,10, ve kterých se uvádí, že zlí lidé budou hořet věčně? Všimněte si, že podle Bible zůstal prorok Samuel ve svatyni před Hospodinem „navždy“ (1. Samuelova 1,22) a nad Jonášem se zavřelo moře „navěky“ (Jonáš 2,6.7). Z Písma je však zřejmé, že žádná z těchto událostí netrvala věčně. V Bibli máme příklady různého použití slova „navždy“. Tento výraz znamená jednoduše „dobu, po kterou budeme žít“. Jak tedy můžeme vědět, na jak dlouho znamená „navždy“ pro ty, kdo budou uvrženi do ohnivého jezera? Z kontextu vyplývá, že „navždy“ znamená do té doby, než tyto lidi plameny zcela stráví.

Mýtus o pekle přemáhá láska

Pod dojmem tohoto jednoduchého biblického výkladu se někdo může zeptat: „Jak je potom možné, že tyto mýty o peklu vůbec kdy vznikly?“

Tak jako mnoho jiných falešných učení zavlečených do křesťanských církví, i učení o peklu bylo převzato během období kompromisů v církvi v „době temna“. V knize Zjevení 12,9 je satan popsán jako ten, kdo „svádí celý obydlený svět“. Jeho učení svedlo mnoho lidí a odvrátilo je od Boha. Nebezpečí lživého učení o peklu tkví v tom, že upevňuje satanovo špatné pochopení Božího charakteru.

Je pravda, že „náš Bůh je oheň stravující“ (Židům 12,29). Ale Bible učí, že ti, kdo žijí spravedlivě a podle poznané pravdy, přežijí „stravující oheň“ i „věčné plameny“ (Izajáš 33,14.15).

Podle Matouše 25,31–46 se lidstvo jednoho dne setká s Bohem tváří v tvář. V Jeho přítomnosti „kopce se rozplývají, zvedá se před ním země … budou stráveni jako úplně vyschlé strniště“ (Nahum 1,5.10). Avšak ti, kteří litovali svých hříchů a hledali Boha, budou chráněni před jeho spalující přítomností, v jeho žáru budou přebývat po celou věčnost. Všichni, kdo odmítli Boha a jeho záchranu, přestanou existovat. „všechny národy… budou, jako by nikdy nebyly“ (Abdiáš 1,16). Jejich trestem bude „věčná zkáza v odloučení od Pánovy tváře a od slávy jeho síly“ (2. Tesalonickým 1,9).

„Bůh je láska“ (1. list Janův 4,8) – láska symbolizovaná ohněm. Šalomoun řekl, že Boží láska je „žár ohně, plamen Hospodinův“ (Píseň písní 8,6). Stejně jako oheň vypaluje hlínu, ale rozpouští led, tak spalující Boží láska bude útěchou pro svaté, ale hříšníky stráví. Již dnes si můžeš vybrat, zda zatvrdíš své srdce před Bohem, nebo zda necháš plameny jeho lásky, aby jej oživily. Tvůj výběr rozhodne o tvém věčném osudu. Hledej Boha již dnes – a Jeho láska rozehřeje tvoje srdce na celou věčnost!