Kde je Bůh, když procházíme utrpením?

Kde je Bůh když procházíme utrpenímVětšina zranění a bolestí, které v životě zakoušíme, je výsledkem rozhodnutí a činů – ať už našich vlastních, nebo někoho jiného.

Rodina sedá do auta a vyjíždí na cestu městem. Srážka je náhlá. Všude na zemi se válejí rozbité plasty a zmačkané kusy karoserie. Nehoda má smutnou bilanci – dva mrtvé a dva vážně zraněné. Opilý řidič, který nehodu způsobil nepřiměřenou rychlostí a nedáním přednosti v jízdě, to odnesl jen několika škrábanci. Kde je nějaká spravedlnost? Hrozný diktátor ďábel přebírá kontrolu nad všemi národy a miliony lidí trpí jeho zneužíváním. Proč?

Policie rodičům sdělila, že jejich dospívající dcera zemřela na předávkování drogou během narozeninových oslav své kamarádky. Proč?

Den co den slyšíme ve večerních zprávách o krutostech a bezpráví. Někdy se tyto zprávy týkají nás samotných nebo našich blízkých. Jakmile se vzpamatujeme z podobných šokujících zjištění, pochopitelně si klademe tu nejčastější otázku na světě: Pokud je Bůh všemocný a nanejvýš dobrý, proč vůbec trpíme? Faktem je, že si tuto otázku pokládáme všichni – ať dříve, či později. A je těžké najít na ni správnou odpověď.

Pokud je Bůh schopen předcházet špatným věcem, které se dějí, a přesto mnohdy nezasáhne, je vůbec všemocný? Anebo snad máme pochybovat o tom, že je dobrý? Je mu jedno, co prožíváme? Proč potom tyto hrůzy dopouští? Pravda je taková, že Bůh je všemocný a chce pro člověka jen to nejlepší. Jeho bytostnou podstatou je dobro a láska. Plně však respektuje hranici, kterou nikdy nepřekročí, a tou je naše svobodná vůle – naše svoboda volby.

Více se o tom dovídáme v Bibli. Některá skrytá tajemství o projevech zla v životě člověka odhaluje kniha Jób. V celé Bibli pak nacházíme tato základní východiska:

  1. „… Bůh je láska…“ (1. list Janův 4,16). To je základní a zásadní pravda o tom, jaký Bůh je.
  2. Proto „Bůh stvořil člověka ke svému obrazu…“ (Genesis 1,27). To znamená, že vytvořil člověka se schopností milovat tak, jak miluje On sám – se schopností používat svoji svobodnou vůli.
  3. Přestože byl člověk vytvořen se svobodnou vůlí, a tedy se schopností milovat, zhřešil a vzdálil se od vysokého morálního standardu, který přirozeně projevoval jako odpověď na lásku svého Stvořitele (Římanům 3,23).
  4. Bůh však stále touží lidstvo zachránit a opět vše vrátit do původního stavu. Hřích způsobil lidskou zvrácenost a zakódoval do člověka sklon ke zlému. Díky Božímu plánu záchrany však budou spaseni všichni lidé, kteří touží být „…zachráněni milostí skrze víru…“ (Efezským 2,8). Láska je jedinou cestou, kterou může Bůh zničit zlo a utrpení a zároveň uchránit naši svobodnou vůli a s tím spojenou schopnost milovat.

Je to fér?

Stručnou odpovědí na otázku, proč trpíme, je to, že žijeme ve světě nakaženém hříchem. Hřích je nespravedlivý, nemorální, špatný a bolestivý. Jeho podstatou je násilí. Nic z toho však Boha neopravňuje k tomu, aby vzal lidem to nejcennější – svobodnou vůli. Bůh nechce, abychom trpěli. Ale nepřeje si ani udělat z nás otroky nebo roboty. Být člověkem znamená být svobodný – mít možnost rozhodnout se buď pro dobro, nebo pro zlo.

Z toho vyplývá, že láska nemůže existovat bez svobody rozhodnutí. Svobodná vůle ale ve své podstatě umožňuje dělat špatná rozhodnutí. Nemůžeme tedy argumentovat tím, že kdyby byl Bůh dobrý, nemohl by nikomu dovolit dělat nic, co by komukoli způsobovalo bolest.

Protože nás Bůh miluje, nemůže zůstat nezúčastněný. Ale nemůže nás ani zbavit důsledků plynoucích z lidských rozhodnutí. Bible podává zprávu o utrpení, jímž Bůh zcela nezaslouženě prošel zde na zemi a nad nímž i vesmír ztichl hrůzou a údivem. On, Vládce vesmíru, byl pokořen a týrán až k smrti na kříži: „… ve všem prošel zkouškami podobně jako my…“ (Židům 4,15). „V každém jejich soužení měl soužení i on…“ (Izaiáš 63,9). Tak hluboce je Bohem milován každý člen lidského pokolení… Proto mohl Ježíš říct, že cokoli děláme druhému, pocítí ve stejné míře i On sám (Matouš 25,41–45). Všechno utrpení se Boha dotýká. Ví o všech slzách, které se nám zatřpytí v očích, zná smutek, bolesti a trápení, která se za nimi skrývají. Král David zpívá o hlubokém Božím soucitu: „Mé bloudění máš zapsáno; ulož do měchu mé slzy – což nejsou ve tvých záznamech?“ (Žalm 56,9). Taková je pravá láska. Trpí s trpícími.

Bůh prožil naši bolest

Bůh nevnímá naši bolest pouze z dálky, On se doslova ponořuje do naší bolesti, aby nám ukázal cestu, jak z ní uniknout. Ježíš Kristus „… z milosti Boží za každého okusil smrti.“ (Židům 2,9). „Jenže to byly naše nemoci, které snášel, a naše bolesti, které nesl… Ale on byl proboden za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění, na něho dolehla kázeň pro náš pokoj a jeho šrámy jsme uzdraveni. My všichni jsme zabloudili jako ovce, jeden každý jsme se obrátili na svou cestu, a Hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech.“ (Izaiáš 53,4–6). Největším důkazem Boží lásky je to, že s námi sdílí naši bolest. Nenechává nás trpět samotné. Přišel dokonce na náš svět, kde dobrovolně zakusil naše utrpení.

Ať se na tvé cestě životem přihodí cokoli, můžeš si být jistý dvěma neměnnými pravdami: Bůh miluje Tebe osobně a v konečném důsledku obrátí všechno zlé v dobré. Uzdraví všechny rány, které ti svět způsobil. Svou smrtí na kříži Ježíš dokázal, že Bůh miluje sklíčené, trpící bytosti více než svůj vlastní život, a potvrdil tak, že všichni, kdo se rozhodnou mu důvěřovat, získají překrásnou budoucnost bez jakéhokoli utrpení.

I pro tebe platí zaslíbení zpečetěné Kristovou smrtí na kříži: „A Bůh setře každou slzu z jejich očí. A smrti již nebude, ani žalu ani křiku ani bolesti již nebude, neboť první věci pominuly.“ (Zjevení 21,4)

Ať se nám na cestě životem přihodí cokoliv, můžeme si být jisti dvěma nezměnitelnými pravdami: První je, že Bůh miluje tebe osobně. Druhou je, že Bůh v konečném důsledku obrátí všechno zlé v dobré a uzdraví všechny rány, které ti svět způsobil. Když Ježíš trpěl a zemřel na kříži, dokázal tak, že Bůh miluje padlé, trpící bytosti více než svůj vlastní život, a potvrdil tak, že všichni, kdo složí svou důvěru v Něho, budou mít překrásnou budoucnost bez jakéhokoliv utrpení.

Slib zapsaný v Bibli, který se stal skutečností smrtí Krista na kříži, je tu pro tebe: „…a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“ (Zjevení 21,4)