Inteligentní víra

Inteligentní víraJoel a Marek byli přátelé. Každý z nich  měl odlišné přesvědčení: Joel byl křesťan, který věřil, že Bůh je Stvořitelem světa. Marek byl ateista. Náboženství se vysmíval a myslel si, že se celý svět, včetně lidí, vyvinul náhodnými mutacemi v průběhu milionů let. „Jak víš, že Bůh existuje a že Bible není jen knihou pohádek?“ namítal Marek. „Protože to říká Bible a té můžeme věřit, vždyť je to Boží slovo!“ odpovídal Joel.

Joelova argumentace nikoho nepřesvědčí o existenci Boha nebo o tom, že je Bible pravdivá. A přesto mnozí nemají pro svou víru v Bibli lepší důvody. Existuje však pádný důkaz ve prospěch věrohodnosti Bible. Když se člověk stane křesťanem, nemusí hodit svůj rozum do koše. Jeho víra může mít solidní racionální základ.

Jeden ze způsobů, jak si ověřit pravdivost Bible, je podívat se na její proroctví a zkontrolovat jejich naplnění v historii. Bůh tvrdí, že prostřednictvím biblických proroctví předpovídá budoucnost (viz Izajáš 46,9.10). Pokud se seznámíte s tím, co je psáno o starověkém Babylonu v biblické knize Daniel, a pak se podíváte do historie, můžete nalézt odpověď na otázku týkající se pravdivosti Bible.

O babylonském králi Nebúkadnesarovi se píše nejen v Bibli (v knize Daniel), ale také v dalších historických záznamech. Tento král měl jednou v noci velmi znepokojující sen. Po probuzení si však na něj nedokázal vzpomenout. Myšlenka na sen mu ale nedopřávala klidu. A tak si svolal své dvorní mudrce a přikázal jim, aby mu řekli, co se mu zdálo. Měli mu připomenout sen a také podat jeho výklad. Mudrci byli bezradní.

Namítali: „Není člověka na zemi, který by dokázal vykládat podle králova slova.“ (Daniel 2,10.11) Bible dále říká: „Kvůli tomu se král rozzlobil, ba převelice rozlítil a všechny babylonské mudrce rozkázal vyhladit.“ (verš 12) A v tomto okamžiku přichází na scénu Daniel, hebrejský autor této knihy. Jako mladík byl zajat v Jeruzalémě a deportován do Babylona. Tam byl vzděláván, aby mohl stát před králem a být v jeho službách. Daniel věřil v Boha. Když Arjók, velitel královy tělesné stráže, řekl Danielovi o králově rozkazu, Daniel šel za králem a vyžádal si určitý čas, aby mu mohl sen i jeho výklad sdělit. Poté, co s tím král souhlasil, šel Daniel domů a v modlitbě prosil Boha o pomoc. Bůh odpověděl na jeho modlitby a „to tajemství bylo Danielovi zjeveno v nočním vidění.“ (verš 19)

 

sochaVelká socha a historie

Druhý den ráno šel Daniel ke králi a sdělil mu jeho sen.

Král viděl velkou sochu složenou z pěti různých částí: hlava byla ze zlata, hruď a paže ze stříbra, břicho a stehna z bronzu, nohy ze železa a chodidla částečně ze železa a částečně z hlíny. Pak do nohou té sochy udeřil veliký kámen a rozbil ji na kousky. Ty byly jako plevy, které odnesl vítr (verše 31–35). Daniel pak králi vyložil význam jeho snu.

Zlatá hlava představuje Babylon. Ostatní kovy reprezentují dominantní království, která povstanou po Babylonu: stříbro Médo-Persii, bronz Řecko, železné nohy Řím. Nohy a prsty ze směsi železa a hlíny představují rozdělenou moc Říma. Ta bude částečně slabá a částečně silná a bude trvat až do konce dějin Země. Stejně jako se železo nemísí s hlínou, tyto národy nevydrží pohromadě jako jednotné království. Velký kámen, který rozbil sochu, pak představoval Boží království: „Za dnů oněch králů ale Bůh nebes nastolí království, jež nebude zničeno navěky… Rozdrtí a ukončí všechna tato království, ale samo bude stát navěky…“ (verše 38–44).

Každé z těchto království se dostalo k moci v takovém pořadí, jak to bylo předpovězeno. Babylon byl u moci v letech 605 až 539 př. n. l.; Médové a Peršané v období 539 až 331 př. n. l., Řecko v době 331 až 168 př. n. l. a Řím v letech 168 př. n. l. až 476 n. l. Nakonec došlo k rozdělení Římské říše na řadu menších říší, jež se staly základem moderních evropských národů. Ty ovšem stále zůstávají navzájem oddělené. Bible má pravdu ve všech pěti předpovězených bodech.

 

Více konkrétních důkazů

Skeptici se domnívají, že Danielovy předpovědi jsou podvod a že jeho kniha byla napsána v mnohem pozdější době. I kdyby kniha Daniel vznikla později, rozhodně byla napsána stovky let před rozpadem Římské říše. Dokazují to svitky od Mrtvého moře obsahující osm rukopisů knihy Daniel (nejstarší svitek pochází přibližně z roku 125 př. n. l.).

Toto proroctví je jen jedním ze stovek dalších, které svědčí o nadpřirozeném původu Bible. Jiné proroctví v knize Daniel předpovídá stovky let dopředu přesnou dobu Kristova křtu a smrti (Daniel 9. kap.). Po prozkoumání všech důkazů plynoucích z biblických proroctví můžeme konstatovat, že Bible je naprosto důvěryhodná.

Pouze víra v tyto správné informace však nikoho nezachrání. Bible sama říká, že „také démoni věří“ (Jakub 2,19), a přesto dojdou zatracení. Pro věčnost je nejdůležitější nejenom Bibli věřit, ale umožnit jejímu poselství, aby nás změnilo. Pravým původcem Bible je Bůh, a pokud mu to dovolíme, promění naše životy, dá jim smysl a naději.